Medailové žně na MČR
V termínu 17. a 18. května proběhl v areálu TJ Ostrava již 25. ročník Mistrovství České republiky. Nastoupil jsem ve čtyřech soutěžích.
Nejprve se rozehrála soutěž dvoučlenných družstev bez rozdílu postižení. Zde jsme s mým oddílovým kolegou Rendou Taušem od roku 2014 držitelé titulu MISTR ČR. Hraje K.O. systémem do dosažení druhého bodu. První je čtyřhra, následuje dvouhra a v případě remízy druhá dvouhra. Hravě jsme došli do semifinále. Zde se nám do cesty postavila dvojice z oddílu Euro-Club handicap Jilemnice (Nacházel, Tesař). Čtyřhra dopadla lépe pro nás. Nastoupil jsem tedy k druhému zápasu proti Nacházelovi a mohl rozhodnout. Prohrál jsem 0:3. Naštěstí Renda v rozhodujícím zápase vyhrál 3:0 a těšili jsme se na finále. Čekal nás SK Moravia Brno (Žák, Trávníček). Opět byla čtyřhra v náš prospěch a René pak potvrdil, že našich pět titulů v řadě není náhoda a s vítězstvím nad Žákem pečetil náš šestý titul pro SKST Liberec.
Odpoledne se rozehráli jednotlivci. Tato soutěž je rozdělena na dvě kategorie. Tetra, zde hrají hráči s postižením všech čtyř končetin a para, ta je pro hráče s postižení spodní poloviny těla. Jednotlivce tetra jsem odehrál relativně v klidu a bez ztráty setu mě čekal třetí titul v řadě. Renda obhajoval z loňského roku v kategorii para, ale bohužel se mu moc nedařilo a získal bronz.
Třetí byla soutěž čtyřher bez rozdílu postižení. V této soutěži jsme s Rendou držiteli titulu od roku 2014. Do finále jsme se sice dostali, ale zde nás v pátém setu porazili hráči SK Moravia Brno (7:11) a sen o šestém titulu ze čtyřher v řadě skončil. Brali jsme tedy stříbro.
Poslední soutěží byl Open jednotlivců bez rozdílu postižení. Zde hrají para i tetra společně. Do zápasů jsem nastoupil s vědomím, že budu hrát proti méně postiženým soupeřům. I tak jsem cíl, dostat se alespoň do semifinále. Věděl jsem totiž, že pokud dojdu tak daleko, narazím v pavouku na Rendu Tauše a skončím. Renda je skvělý hráč, hraje o tři skupiny postižení a hlavně má ofenzivní hru, která mi moc nesedí. Za 14 let co hraji, jsem nad ním vyhrál pouze dva sety. Povedlo se. V semifinále jsem byl a popravdě přemýšlel ne o zápase o finále s mým kolegou z oddílu, to bylo víceméně jasné, ale spíše o tom jak budu hrát další zápas o bronz. To jsem ale nevěděl, co se stane. Já Reného porazil (3:2). Ve finále proti Trávníčkovi jsem hrál uvolněně a v klidu. Mám s ním lepší bilanci a vím, že se mnou nerad hraje. Má hra mu nesedí. Pokud se mi podaří a budu hrát, co musím…… Vyšlo to (3:1) a já prvně vyhrál tuto soutěž.
Tento rok pro mě bylo MČR nejúspěšnější a odjížděl jsem s pocitem nejúspěšnějšího hráče turnaje s třemi zlatými a jednou stříbrnou medailí.
Je třeba, abych poděkoval těm, bez kterých bych těchto úspěchů nedosáhl. Je to SKST Liberec, Český svaz tělesně postižených sportovců, mšmt, Libereckému kraji, firmě KSM Castings, firmě Peter Legwood ČR dovozce italské obuvi a ortopedických vložek, OC Fórum a Sport park Liberec, firmě KURY výrobci českých invalidních vozíků. V neposlední řadě panu Karlu Korytáři, Dušanu Mormanovi, Jiřímu Kodýmovi, Milanu Jaškovi a dalším. Nesmím opomenout ani rodinu, která mi je velkou oporou a také hnacím motorem.
Další akcí, které se zúčastním, bude v termínu 29.5 – 2.6 mezinárodní turnaj v polském Wladyslawowu. Věřím, že udělám dobrý výsledek, který mě přiblíží k účasti na paralympiádě v Tokiu 2020.
