Dvakrát čtvrtfinále na Mistrovství Evropy

Ve dnech 12. - 17.10 proběhl poslední z mezinárodních turnajů. Tentokrát šlo o Mistrovství Evropy v dánském Vejle, na který jsem se mohl vypravit také díky podpoře Libereckého kraje a Nadačnímu fondu Veolia. Tento turnaj se zároveň počítal do nominace na Letní Paralympijské hry v Rio de Janeiro 2016.

Cesta proběhla bez problémů, jen byla velmi dlouhá. Po ubytování jsem se těšil do postele. Více jak 900 kilometrů bylo opravdu znát. Druhý den byl v plánu trénink, který jsem vypustil. Naše výprava měla rezervované stoly v osm ráno a po dlouhé cestě jsem byl rád, že jsem "držel pohromadě". Využil jsem volný den k odpočinku a také k návštěvě hrací haly a celého komplexu. Večer proběhlo rozlosování do skupin. V mé skupině postižení se zúčastnilo 19 hráčů v pěti skupinách.

Do čtyřčlenné skupiny jsem byl nasazen na druhém místě. V prvním zápasu jsem nastoupil na posledního hráče skupiny. Ruského hráče Nazirovova a po jasné výhře 3:0 (2;7;7) jsem přemýšlel o dalším kole.  Nastoupil jsem na jedničku ve skupině. Ukrajinský hráč Yezyk se velmi zlepšil. Svými nestandardními údery bylo těžké jakkoliv taktizovat a adekvátně reagovat na jeho údery. Vyhrál jsem sice jeden set, ale bohužel. Hraje se na tři vítězné. Prohrál jsem tedy 1:3 (-8;9;-9;-9).  V posledním kole jsem hrál o postup z druhého místa. Povedlo se a po relativně lehké výhře nad Srbem Petkovićem 3:0 (3;6;4) přišel postup rovnou do čtvrtfinále.

Stačilo postoupit a mohl jsem slavit. Stříbro by bylo jisté. Los mi přiřkl nepříjemně hrajícího levorukého Francouze Molliense. Kromě čtvrtého setu jsme se tahali o každý míček, ale prohrál jsem 2:3 (8;-8;10;-3;-13) Obhajoba minulé medaile se tedy nekonala.

 Další soutěží byla soutěž družstev, do které jsem nastoupil s Petrem Svatošem. Petr byl klasifikován do skupiny postižení TT3, já hraji v TT2. Pravidla povolují spojit dvě skupiny postižení, ale vždy se musí hrát v té vyšší. Hrál jsem tedy proti méně postiženým hráčům.

Do tříčlenné základní skupiny nám los "dopřál" jedničky turnaje, Německo a jako trojku Slovinsko. My jsme byli ve skupině na druhém místě.

První zápas s Německem byl jasný. Oba hráči v týmu jsou ve světovém žebříčku na prvním a třetím místě. Herní systém je tvrdý. Hraje se do dosažení dvou bodů, s tím, že se začíná čtyřhrou, následuje první dvouhra a za stavu 1:1 následuje rozhodující dvouhra. Tohle však nebyl náš případ. Prohráli jsme čtyřhru a následně potvrdil Schmidberger svou extratřídu a zvítězil nad Petrem 3:0. Prohráli jsme tedy 0:2, ale důležitější byl druhý zápas se Slovinci.

Šlo o postup. Čtyřhru jsme vyhráli celkem s  přehledem 3:0 následoval pak zápas jedniček šel jsem na Slovince Kanclera. Potvrdil jsem roli favorita a zvítězil 3:0. S výsledkem 2:0 jsme postoupili do čtvrtfinále a boje o medaili.

Zde jsme narazili na soupeře z Rakouska. Bohužel hned ze začátku Rakušani vyhráli čtyřhru 1:3. Další zápas jsem nastoupil proti Dollmannovi. Tento nervydrásající souboj jsem nakonec vyhrál 3:2 a začínalo se od začátku. Za stavu 1:1 nastoupil k rozhodujícímu zápasu Petr. Bohužel rakouský hráč ukázal svou zkušenost a stejně jako v soutěži jednotlivců porazil Petra 1:3. Tímto se naděje na cenný kov rozplynula.

Bohužel pro mě obě soutěže skončili před branami medailového umístění. Mám co zlepšovat.

Důležité je však to, že jsem po mistrovství ve světovém žebříčku nespadl a udržel jsem se na sedmém místě. To je důležité pro nominaci do Ria.